Kdo jsem ?

Jsem maminka dvou dcer a provázím ženy na cestě k intuitivnímu mateřství a poznávání sebe samých.
Život mě obdaroval náročňátkem. Naučila jsem se, jak nacházet cestu a řešení v této situaci. Pomáhám maminkám projít těžké začátky s jejich děťátkem a najít dary a vnitřní sílu, která se v nich i dětech skrývá."

Jsem maminka dvou úžasných dcer. Mateřství si užívám, beru ho jako dar a naplňuje mě. S dětmi prožívám nové a nové situace, ve kterých poznávám je i sebe a společně plyneme životem. Často se smějeme a ještě častěji objímáme. Vnímám sebe jako matku i jako ženu s velkým Ž. Díky dětem totiž zjišťuji, kde pod těmi slupkami jsem JÁ.

Mateřství jako pohádka?

Není tomu ale dlouho, co jsem byla naprosto ztracená. Mateřství můj život obrátilo vzhůru nohama. Doslova.

Když se narodila má první dcera, přišlo peklo. Tenkrát bych to nahlas nevyslovila, ale teď už dokážu sdílet, že tak to skutečně bylo.

Narodil se mi uzlíček, který neustále plakal. NEUSTÁLE. 10 hodin v kuse byl běžný stav. Spala málo a ještě ji všechno budilo. Byla naprosto „neodložitelná“ – i dojít si na záchod bylo drama s takřka vykřičenými plícemi. Kojila co se půl hodiny až hodinu – ve dne, v noci…

Byla jsem naprosto zoufalá a přesvědčená, že umřu únavou, že můj život skončil a už nikdy nebude líp. Také jsem věděla s naprostou jistotou, že jsem neschopná matka a i když se snažím sebevíc, nikdo mi to neodpáře. Především má dcera ne.

Zmítala jsem se v návalu emocí a zoufalství. Všichni mi radili, jak „na ni“ a nikdo kromě blízké rodiny nevěřil, že to je tak zoufalý. Google na dotaz „extrémně plačící děti“ nic kloudného nenašel. Nikam jsem nechtěla chodit, protože dcera všude neutišitelně brečela a to VELMI nahlas. Připadala jsem si (přestože manžel byl milionový) totálně sama, vyčerpaná a ztracená.

Ze dna ke hvězdám

A pak jsem si řekla: „Dost!“. Jako „oběť“ nic nezměním.

Vypla jsem rozum a zapla srdce. Kontaktní jsem byla tak nějak přirozeně a dcera mě v tom ještě podpořila. Trpěla na silné bolesti bříška, bojkotovala kočárek, brečela až si vykřičela kýlu. Žádné rady ani nic z knížek na ni nezabíralo. Nebylo co zkazit ... Pustili jsme se do metody pokus x omyl.

Postupně jsme přicházeli na to, jak ji ulevit od bolestí bříška, jak ji uklidnit, jak ji uspat. Jak ji pomoct s emocemi. A taky jak nám pomoct s emocemi. Naučili jsme se toho spoustu o nás a našich limitech.
Byla to (a občas stále je) dlouhá a trnitá cesta.

Nikdy nezapomenu na dva okamžiky:
1. Když (bylo jí několik týdnů) jsem ji poprvé uviděla klidnou a zároveň vzhůru. Přišla mi neuvěřitelná a nádherná.
2. Když jsem v jejím roce a půl, kdy ta nejhorší srážka s realitou byla za námi, zjistila, že existují „náročňátka“. Poprvé mi spadl kámen ze srdce, že přestože jsem se snažila tomu věřit, opravdu nejsem totálně neschopná matka.

Kdo jsme a co je v nás?

Začala jsem si zjišťovat víc a zjistila, že v tom nejsem sama, že má dcera odpovídá všem bodům do puntíku a že jsem intuitivně zvolila správný přístup.

Zároveň jsem poznala víc sebe, kdo jsem, co chci a kdo je má vnitřní žena. Jaké mám limity a jaké přednosti.

Získala jsem také obrovskou pokoru k životu, respekt a vděčnost. Upřímně se raduju z maličkostí a dokážu vnímat TADY A TEĎ. A za to vděčím především své první dceři.

Mimochodem z té roste úžasná, citlivá, sebevědomá bytost a máme spolu krásný vztah ♥.

Už vím...

Vím, jaké to je cítit se totálně na dně.

Vím, jaké to je, když vám nevěří a jsou přesvědčení, že to jen moc prožíváte.

Vím, jaké to je, když vaše miminko nespí a urputně pláče. 

A proto jsem se rozhodla sdílet své zkušenosti v e-booku „Miminko, neplakej“, minikurzu „Tajemství bolavých bříšek“ a on-line kurzu o sžívání se s miminkem i sebou v prvních měsících mateřství.

Nejste v tom sama! Pojďme se spojit a vzájemně podpořit 💜.